Nedělní kartu jsem fotila u hrobu Franze Kafky na Novém židovském hřbitově.

Nebyl jen kultovním spisovatelem, nebo pracovitým úředníkem pojišťovny. Byl také mystikem.

Hledala jsem v knize jeho aforizmů citát, který by se dobře vázal k dnešní kartě a nebylo to úplně těžké. Snad každý z nich lze použít, inspirovat se jím ve svém běžném životě.

Dnešní karta hovoří o lenosti, netečnosti apatii, kterou můžeme cítit, nebo kterou cítí někdo v našem okolí.  Trocha zdravé lenosti k neděli vysloveně patří, viďte. Pokud je to však déle trvající stav, který nám brání v uskutečňování svých cílů, který nám brání v tom, abychom žili na plno, to už je jiná věc. Dnes budeme mít čas a příležitost tento stav zkoumat a zaměřit se na jeho příčinu. Můžeme to být důsledek dlouhodobého přetížení. Pak jej následujme k odpočinku. Může jít o zdravotní problém, a pak bychom se měli zaměřit na svou životasprávu, nebo vyhledat odbornou pomoc.

Pocit apatie a nechuti k životu také může být zapříčiněn naším chybným životním směřováním. Možná žijeme způsobem, který je v přímém rozporu s námi samotnými. Neděláme to, k čemu nás volá naše srdce. Může jít o práci i rodinný život. Vzpomeňme si, kdy nás naposledy něco zaujalo, nadchlo. Jak jsme se při tom cítili? Vypadá to, že je na čase změnit kurz k těmto věcem. K tomu, co nás naplní radostí a silou. Co nám dá smysl. Tak můžeme žít radostným a naplněným životem. Jsme zde proto, abychom tvořili, ne proto, abychom zahnívali.

A nyní slibovaný citát z knihy aforismů Franze Kafky:

“Schodiště, které není od kroků notně vyšlapané, je samo o sobě jen kusem nesmyslně sroubeného dříví.”

Velmi přesné, co myslíte? Poznejme, k čemu jsme zde stvořeni a naplňme to!

Krásnou neděli, moji milí!